Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ak vynecháme kolekciu coverov „Future Of The Past“, tak s „Tibi Et Igni“ je tu poľský deathmetalový titan Piotr Wiwczarek, ehh, pardon, VADER, po desiaty raz. Na najnovší album, vydaný 30. mája, som už zachytil viacero názorov, od zatracujúcich až po priam nekriticky nadšené. Koľko ľudí, toľko rozsudkov, tak či onak nesúhlasím s recenzentským popravovaním „Tibi Et Igni“ kdesi do podpriemeru, na druhej strane to nevidím ani na absolutórium, VADER „urobili“ prvé štyri albumy, vydané do roku 2000, odvtedy sa legenda viac – menej len rozvážne pohybuje v mantineloch štýlu, ktorý si veľmi osobito prispôsobila na svoj obraz.
Hrôza tento album určite nie je, dokonca by som povedal, že u mňa určite prekonáva obdobie nahrávok „Revelations“ a „The Beast“, ktoré boli natoľko rutinérskymi kusmi, že si z nich po rokoch nevybavujem ani jednu skladbu. Jednoducho tu nejde o nič iné než o album pre fanúšikov, ktorí od VADER chcú presne takú hudbu, akú „Tibi Et Igni“ ponúka – chcú VADER a tu ho dostávajú v štandardnej kvalite. Skupina existuje tretiu dekádu, hrá jasne vyhranený metalový žáner, vlastný štýl mala hotový v roku 1992 a drží sa svojho kopyta. Piotr a jeho družina tu nie sú na to, aby prekvapovali niečím novým, netradičným, ambície stať sa reformátormi death metalu nemajú. Fanúšikovia by im to aj tak neodpustili, a vôbec, čo funguje, to neopravujte.
VADER stále dokážu urobiť dobrý VADER, to znamená u SLAYER zakorenený rýchly priamočiary death metal s frenetickými náklepmi, svojskými harmóniami, temný i agresívny, korunovaný charakteristickým vokálom. Po novom Piotr (gitara, vokály), Spider (gitara), Hal (basgitara) a James Stewart (bicie) ešte viac ctia klasické thrashové korene a do hry vstupuje pár dramatickejších nálad a „baladickejších“ pasáží („The End“). Snaha o vyhýbanie sa stereotypu tu je, ale väčšina z týchto skladieb sa mohla objaviť na hociktorom z predošlých albumov, hranie na istotu tu skrátka je. Tak či inak niekoľko vypočutí novinka znesie, potom sa album poberie do „archívu“, na skladby si spomeniem zrejme zase až vtedy, keď ich budem počuť naživo, lenže mnohým kapelám sa nepodarí ani to.
Nie je možno dobrým znamením, že ma z celej nahrávky najviac bavia bonusovky „Necropolis“, čo je v podstate heavy/thrashmetalová ostrá pohodovka v poľštine, a „Przeklety na wieki“, ktorá z baladického úvodu, dokonca s hosťujúcou vokalistkou, vybuchne do skôr thrashovej jazdy, náladou pripomínajúcej starú dobrú „Giń psie!“. Celkovo si poviem, že „syndróm SLAYER“ tu už je, ale stále u mňa pozitívne dojmy prevažujú nad otrávenými. Ale treba to radšej mať s tými tromi bonusmi (tretí je od elektroindustriálnych Nemcov DAS ICH), desaťskladbová verzia stačiť nemusí.
7 / 10
Tibi Et Igni (2014)
Welcome To The Morbid Reich (2011)
Necropolis (2009)
XXV (Best Of) (2008)
And Blood Was Shed In Warsaw (DVD) (2007)
Impressions In Blood (2006)
The Art Of War (EP) (2005)
Night Of The Apocalypse (DVD) (2005)
The Beast (2004)
Beware The Beast (EP) (2004)
Blood (EP) (2003)
More Vision & Voice (DVD) (2002)
Revelations (2002)
Reign Forever World (EP) (2001)
Litany (2000)
Live In Japan (Live) (1998)
Vision & Voice (VHS) (1998)
Kingdom (EP) (1998)
Back To The Blind (1997)
Reborn In Chaos (1997)
Future of The Past (1996)
De Profundis (1995)
An Act Of Darkness/ I.F.Y. (EP) (1995)
Sothis (EP) (1994)
The Darkest Age - Live (Live) (1993)
The Ultimate Incantation (1993)
Morbid Reich (demo) (1990)
Necrolust (demo) (1989)
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
